Mezinárodní strojírenský veletrh

Adast. Slavné stojany pro benzinky, tiskařské stroje, ale i hodinky

Když zastavíte na benzince, je dost velká šance, že palivo se do vašeho vozu dostane přes „pumpy“ (správně výdejní stojany či automaty) adamovského ADASTu. Před Listopadem ´89 měly na trhu výsadní postavení, a to ve všech socialistických zemích. Zapomeňme ale na tehdejší režim a hospodářství podřízené směrnicím RVHP. Adamovské strojírny by totiž nejspíš byly strojírenskou legendou i tak.

Letošní expozici společnost Adast Engineering najdete v pavilonu M.

Jak sám podnik v nadsázce uvádí, základy zdejšího zpracovávání železa položil neolitický kovář v nedaleké Býčí skále. Později v Josefovském údolí stálo několik lichtenštejnských vysokých pecí. V Adamově v malém závodě dokonce vznikl úplně první v celém Rakousku-Uhersku. Později se zde vyráběly součástky pro plzeňské Škodovy závody. Na současnou vlnu najel pozdější ADAST už v roce 1924, kdy pražská společnost HEFA (Hejduk a Faix) začala pracovat na konstrukcích a výrobě zařízení pro manipulaci s ropnými produkty. V roce 1961 se tato výroba přesouvá do Adamova a začíná zlatý věk podniku, přichází řada novinek, zlepšovacích návrhů, patentů. A samozřejmě legendárních červenobílých výdejních stojanů, který si ještě řada lidí pamatuje. Ten z roku 1981 si odnesl i Zlatou medaili MSV.

V ADASTu toho uměli a umí ale mnohem víc. V 60. letech byly dalším oborem tiskařské stroje. Ofsetový Romayor z Adamova zná celý svět, mimo jiné na MSV získal Zlatou medaili v roce 1966. Zdejší dělníci vyráběli také obří ocelové konstrukce, třeba na střechu někdejšího zimního stadionu v brněnských Lužánkách. Zajímavostí je, že adamovští konstruktéři se chystali i na výrobu náramkových hodinek, takže kdyby pohlaváři v roce 1957 souhlasili, slavné „primky“ by se vyráběly na jihu Moravy.