International Engineering Fair

Übersetzung nicht verfügbar.

Hvězdy československého leteckého průmyslu

„Byli jsme v oboru vždy světová špička a je až neuvěřitelné, jak tak malý stát dovedl bodovat vlastně v každé kategorii..."

Nad hlavami se vznáší kluzák L-13 Blaník, jako v roce 1959 v pavilonu Z. A jen o pár metrů dál se píšou příběhy dalších československých leteckých legend – L-29 Delfín, L-39-Albatros, L-200 Morava, LETu Kunovice, Moravanu Otrokovice či cvičných trenažerů. „Byli jsme v oboru vždy světová špička a je až neuvěřitelné, jak tak malý stát dovedl bodovat vlastně v každé kategorii – od větroňů, přes akrobatické stroje po dopravní,“ tvrdí Miroslav Hančar. Projektový manažer Aero Vodochody se na výstavě 100ries významně podílel právě na mapování oblasti letectví.

On sám je má takříkajíc v krvi, třeba proto, že jeho tatínek pracoval v někdejším Letovu Praha a stál u vývoje cvičného systému pro Albatrosy, který si kromě velké slávy odnesl mimo jiné Zlatou medaili mezinárodního strojírenského veletrhu. Ostatně jako všechny zmíněné stroje či společnosti. Trenažer TL-39 ve své době a uzavřeném hospodářství dovedl velice úspěšně simulovat let, a to třeba i díky animacím, kdy pilot „prolétal“ údolím Berounky.

Letecký odborník, nadšenec a tvůrce webu l-39.cz přidává další zajímavosti, které se už na panely nevešly. „Kabina simulátoru je identická s přední kabinou skutečného letounu. Veškeré přístroje a ovladače jsou zapojené a simulují činnost systémů letounu.  Pilot sedí na originální sedačce VS1-BRI a maketě pilotního padáku PL-70,“ připojuje k trenažéru TL-39.

Dovádá, že samotné letouny L-39 Albatros dosud nalétaly přes 5 milionů letových hodin a stále přibývají další, protože ve světě je jich pořád v provozu kolem šesti stovek. Osazeny jsou unikátními katapultážními sedačkami československé konstrukce VS1-BRI, které umožňují záchranu pilotů od nulové výšky až do hranice dostupu 11 500 m a od rychlosti 130 až do 750 km/h. „V době vývoje letounu L-39 byly na světě pouze čtyři země, které zvládly vývoj a seriovou výrobu vystřelovacích sedadel pro proudové letouny - Velká Británie, USA, SSSR, Švédsko a v roce 1964 se k nim jako pátá země připojilo Československo se sedadlem VS1-BRI s urychlovacím raketovým motorem,“ poznamenal Hančar.

O českém leteckém průmyslu se dnes příliš nemluví, ale i přes nedostatek odborníků, to s ním nevypadá zle. Pokračovatelé jednotlivých společností pracují na vylepšených modelech Blaníku nebo Turboletu 410, světový věhlas mají turbomotory pro kluzáky z velkobítešské První brněnské strojírny.

Pojďte se tedy na výstavu 100ries v pavilonu A do 5. října podívat a slávu leteckého průmyslu si připomenout.

Letoun L-39 Albatros

Jak dostat proudové letadlo z Vodochod na brněnské výstaviště? Je to letadlo, tak tedy přiletí, má podvozek, tak zbytek dojede! A přesně tak to proběhlo 1. září 1973, kdy letoun L-39 výrobního čísla 0004 přistál na rovném úseku dálnice D1 u Rosic a po 18 kilometrech se přes Nový Lískovec a Pisárky dostal na výstaviště. Aby se nemusel rozebrat, transportovat po silnici a zase smontovat, aby se vyloučilo riziko poškození nátěru, bylo rozhodnuto, že letoun do Brna přeletí. Albatros byl tenkrát jedním z nejprestižnějších exponátů MSV.

L-39 Albatros je nástupcem stroje L-29 Delfín, kterých se vyrobilo celkem 3 665 kusů. Od počátku byl vyvíjen celý výcvikový systém, který zahrnoval letoun L-39, pilotní trenažér TL-39, katapultážní trenažér NKTL 29/39 a kontrolní zařízení KL-39. První vzlet prototypu X-02 proběhl 4. listopadu 1968.

L-39 je dvoumístný dolnoplošník s tandemovým uspořádáním posádky, s tříbodovým hydraulicky zatahovaným podvozkem příďového typu. Konstrukce letounu je poloskořepinová, nýtovaná. Je poháněn jedním dvouproudovým motorem AI-25TL. Katapultážní sedačka československé konstrukce VS1-BRI umožňuje záchranu pilotů od nulové výšky až do hranice dostupu 11 500 metrů a od rychlosti 130 až do 750 km/h.

Základní, cvičná verze C byla postupně doplněna i zbrojními variantami L-39ZO a ZA, pro vlekání létajících terčů KT-04 bylo vyrobeno 8 kusů verze L-39V.

Sériová výroba L-39 probíhala v letech 1971 až 1997 a celkem bylo vyrobeno 2 900 letounů. Na jeho výrobě se podílelo všech 15 podniků sdružených v tehdejší VHJ Aero. SSSR, jako hlavní zákazník, odebral 2 081 kusů, všechny ve verzi L-39C. Objem výroby postupně narůstal až na rekordních 254 letounů vyrobených v roce 1988. 

Letoun byl dodán celkem osmnácti státům, primárním uživatelům, které často letouny přeprodávaly dále, takže se stal skutečně celosvětově rozšířeným, létal a dosud létá ke spokojenosti uživatelů ve všech klimatických podmínkách – od polárního kruhu až po pouště a tropy.

Nejen pro letové vlastnosti, ale i pro vysokou spolehlivost a jednoduchou údržbu ho stále používají špičkové akrobatické skupiny (BREITLING, RUS, Baltic Bees) a desítky Albatrosů vlastní soukromí majitelé.

Jak na Albatrosa? Skvělým trenažérem

Aero Vodochody drží jedno významné prvenství: vznikl zde nejpoužívanější proudový výcvikový letoun na světě – L-39 Albatros. A cvičit bylo potřeba i „na suchu“, proto vyrobili i unikátní pilotní trenažér TL-39. Za jeho vývojem stojí konstruktéři z pražského Letova (tehdy s přízviskem Rudý) a v letech 1973 až 1990 jich zde bylo vyrobeno 116, z nichž 95 odebral Sovětský svaz, kam také bylo dodáno nejvíce Albatrosů.

V Československu byly simulátory dva – jeden ve VVLŠ Košice, kde probíhal výcvik armádních pilotů, druhý v pražském Ústavu leteckého zdravotnictví. Tento trenažér zde byl v provozu až do srpna 2018, později bude vystaven v leteckém muzeu ve Kbelích.

Kabina simulátoru, identická s přední kabinou skutečného letounu, je umístěna na hydraulicky ovládané pohyblivé základně. To umožňuje simulovat pocit přetížení při akceleraci, v zatáčkách, ale například i nerovnosti na dráze letiště.

Před kabinou je plocha o rozměrech 3,5 x 2,1 m, na kterou se promítá obraz. Televizní kamery se v závislosti na směru a výšce letu pohybují nad dvěma modely krajiny: letiště (cca 4 x 6 km) a model širšího okolí (cca 24 x 60 km). Zajímavostí je, že model není žádná vymyšlená krajina, ale zrcadlově otočené skutečné okolí Berouna, hradů Karlštejn a Křivoklát s řekou Berounkou.

Na pracovišti instruktora je řídicí pult, dva zapisovače letu a TV monitor. Kompletní řízení a plynová páka jsou propojeny s řízením v kabině. Vedle pultu jsou zapisovače dráhy letu – pravý pokrývá oblast 500 x 500 km, levý pracuje, jen když je letoun v blízkosti letiště, a zakresluje i výšku letu pro kontrolu správného sestupu na přistání.

Simulátor umožňuje nastavit všechny důležité parametry letu, počasí, rádiové frekvence, lze zvolit 23 různých závad nebo jejich kombinací, ale i zavedení chyb přístrojů. Trenažér věrně simuluje všechny zvukové vjemy, má simulátor sil v řízení. Zařízení je řízeno analogovým počítačem, který vyráběl podnik Aritma Vysočany.

TL-39 si odnesl například Zlatou medaili Mezinárodního strojírenského veletrhu v roce 1974.

Foto: archiv Miroslava Hančara, l-39.cz

 Další příběhy z oblasti letectví najdete do 5. října v pavilonu A.

Nastavení cookies

Ke sledování a analýze návštěvnosti na našich webových stránkách používáme soubory cookies. Tyto soubory mohou obsahovat osobní údaje. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je dle platné legislativy vyžadován váš souhlas.
Příjmout vše