Minerály Brno

Poznáváme kameny: Lazurit (lapis lazuli)

Tento obvykle sytě modrý kámen je jedním z nejdéle člověkem užívaných kamenů ve šperku, kosmetice, léčitelství, ale i výrobě barev či pigmentů. Jeho užívání je zaznamenáno historiky až do období 4 000 let před n. l. Asi největší rozkvět však nastal později v období předdynastického Egypta a především v érách slavných egyptských dynastií. Již tehdy se mu připisovala značná moc a jeho nošení a užívání bylo vyhrazeno pouze panovníkům, vysokým kněžím a nejvyšším úředníkům a mágům. Kámen byl tehdy velmi trefně přirovnáván k noční obloze plné hvězd.

Název je odvozován od složeniny latinského slova lapis (kámen) a arabského azul (nebe, modrá). Ve středověku se vžilo pojmenování cyanus nebo saphirus (byl pokládán za odrůdu safíru). Pokud bychom měli objasnit rozdíl v užívání názvu lazurit a lapis lazuli, tak první je čistě mineralogické, zatímco druhý název je používán pro označení horniny. V praxi jsou však oba názvy víceméně synonymy.

Chemicky jde o hlinitokřemičitan sodno-vápenatý s tvrdostí mezi 5. a 6. stupněm Mohsovy škály. Lesk bývá obvykle mat až polomat (u více porézních kamenů). Jde o neprůhledný (pouze v tenčích okrajích průsvitný) barevný kámen, u něhož poznáme pouze různé odstíny modré barvy. Nejvíce se cení sytě tmavá barva, někdy přirovnávaná k barvě švestek.

Afghánistán vede

Barevně nejkvalitnější jsou afghánské kameny, z ostatních světových lokalit známe již méně kvalitní bledě modré až nazelenalé lapisy. Charakteristická, ale ne vždy pozorovatelná je přítomnost zrníček kovového pyritu (hlavně afghánské kameny), jež někdy v lapisu tvoří až téměř celistvé žilky. Mnohem častější je přítomnost kalcitu ve formě bílých zrn (chilské a bajkalské kameny), kterých směrem k okraji matečné horniny přibývá. Na samotné hranici se vyskytují obvykle jen ojediněle.

Na světově nejznámější lokalitě se ne příliš často dají nalézt i krystaly lazuritu ve formě osmistěnů a složitějších prorostlic. Ovšem převážná většina na trhu dostupné suroviny je ve formě hrubozrnných či jemnozrnných partií, v nichž se střídá v proměnlivých procentech poměr kalcitu s lazuritem. Ve větších akumulacích, lazuritových hnízdech či čočkách, často kalcit zcela schází a právě z těchto hnízd pochází nejkvalitnější surovina na výrobu šperků, sošek a jiných drobných uměleckých předmětů.

Lazurit zde obvykle dosahuje rovnoměrného vybarvení a pravidelného rozptýlení typického pyritu. Svým vznikem je lazurit vázán téměř výhradně na metamorfované (přeměněné) vápence a trhliny sopečných hornin s kalcitem. V Česku není žádný výskyt znám. Na Slovensku jsou známy drobné výskyty v Turčeku (pukliny andesitu) a v Tríbeči.

Ze světových výskytů stojí na prvním místě historické naleziště v Afghánistánu v pohoří Hindúkuš, region Badachšan, zdrojová oblast řeky Amu-Darja. Další významné výskyty známe z Ruska, z jihozápadní oblasti jezera Bajkal (např. Maloe Bystroe), Pamíru, Chile (světle modrý, zrnitý), USA, Kanady, Itálie či Barmy.

Ve šperkařství se využívá nejčastěji ve formě muglí (kabošonů), tabulkovců, kuliček nebo jsou jím i vykládány mozaiky či jeho práškem vysypávány sypané obrazy. Díky menší tvrdosti jsou známy řezby či rytiny, pečetní prsteny, amulety, sošky, vázy, šperkovnice a podobně.

Velmi dlouhou historii má i kvalitní pigment vyráběný z drceného lapisu pro malíře, ale i kosmetiku či léčitele. Jde o takzvaný ultramarín, jehož značná spotřeba vedla již v akkadském období k nahrazování pigmentem umělým. V současné době se mimo syntetického ultramarínu setkáváme na trhu i s různými formami „zušlechťování“ samotného surového lapisu nebo jeho finálních produktů. Zcela běžné jsou dobarvované méně kvalitní lapisy, kameny po povrchovém opracování sycené oleji či pryskyřicemi nebo tlakově lisovaný lapis (podobně jako tyrkys), někdy i s přítomností žádoucího pyritu. Na rozdíl od pravých kamenů mají pyrity v lisovaném-rekonstruovaném lapisu ostrohranný, nadrcený tvar. Setkat se ovšem můžeme i s korálky pouze modře lakovanými vydávanými za lapis nebo skleněnými či z pálené hlíny a s nabarveným povrchem.

Mimořádně oblíbený

Jak jsme již v úvodu uvedli, má lazurit velmi dlouhou historii. Byl mimořádně oblíbeným i nejvíce ceněným kamenem  v Egyptě (byl měřítkem ceny) i na Blízkém Východě – zde se nejvíce cenila magická moc modré barvy. V hrobce Tutanchamónově je jím vyzdobena druhá rakev a portrétní zlatá maska nebo náhrdelník bohyně Nechbet. V jiné hrobce byl nalezen náramek se skarabeem vyřezaným z lazuritu, který dokazoval zpracovávání lazuritu již v předdynastickém období. 

Do Mezopotámie se prokazatelně dovážel již ve 4. tisíciletí př. n. l. Dílna na opracování kamene byla odkryta ve východním Íránu. Právě zde bylo zjištěno, že se tu kámen zpracovával od surového stavu až po finální výrobky. Bylo tu nalezeno pečetidlo s vyřezaným ležícím býkem (4 000–3 000 př. n. l.). Jiné podobně staré lapisové výrobky byly nalezeny i v Indii, odkud známe také sochu Buddhy sedícího na lazuritovém trůnu.

Ve staré Číně se lapisem zdobily čepce mandarínů a v Tibetu oděvy lámů. Z oblasti starého Řecka známe lazuritové šperky z egejské oblasti, z královské hrobky nedaleko Knósu nebo z Koukli. Ojediněle byl nalézán i v kartagínských hrobech. Také Sv. Epifanos z Palestiny tvrdil, že tabule zákona deseti Božích přikázání, které Mojžíš přijal od Boha na hoře Sinaj, byly vyřezány v lazuritu.

O činnosti afghánských ložisek lazuritu máme zmínku i v díle slavného mořeplavce a cestovatele Marca Pola, jež oblast navštívil roku 1271. Lapisové nálezy máme i z tureckého Doraku v Anatolii, kde byly nalezeny obřadní sekery z lazuritu. Velkou oblibu získal lapis i v Rusku. Zlaté křížky vykládané lapisem byly nalezeny v Moskvě v paláci patriarchy v Kremlu (13. století). Kateřina II. si ho za svého panování natolik oblíbila, že byl brzo na trhu jeho nedostatek, a proto nechala pátrat po celé Rusi, aby se našly jeho nové lokality. Povedlo se nalézt pouze jedno malé ložisko na Urale a větší u Bajkalu (dnes již rezervace). Nejskvostnější památky na carské mistry kameníky, řezbáře a rytce jsou dnes uloženy v Rusku mimo Kreml v Petrohradě v Isakievském chrámu a v Ermitáži (šperky, krabičky i velké vázy).

Ve středověku se vžilo časté užívání lapisových diplomatických dárků, neboť býval pokládán za důkaz větší důvěry než slovo. V Čechách máme z historických šperků lapis zasazen jako rudolfínskou kamej ve Svatováclavském pokladu v Praze. Je na ní zobrazení Krista a Panny Marie a je součástí růžence ze zlatých dutých kuliček.

Text: Luděk Kráčmar