Pestrobarevný kámen fluorit je obdařen schopností vyskytovat se v celé plejádě barevných tónů. Skutečně v celé mineralogické říši není mnoho jiných nerostů, které by byly takovými kamennými chameleony. Můžeme říci, že se fluorit vyskytuje v celém spektru možných barev a vyniká i mimořádnou bohatostí zonálního vývoje.
Úžasný na řezby
Chemickým složením jde o přírodní fluorid vápenatý, tedy CaF2. Název je odvozen z latinského fluere = téci, díky jeho schopnosti usnadňovat tavbu některých rud. Český název kazivec zavedl do literatury J. S. Presl (1837), dnes se již nepoužívá. Tvrdost má sice nízkou (stupeň 4), ale o co méně se využívá v klasickém klenotnictví, o to více se uplatňuje pro různé rytiny, řezby, intaglie či větší dekorační předměty jako jsou misky, číše, vázy a podobně.
Fluorit krystaluje v krychlové soustavě a jeho nejčastějšími tvary jsou krychle či osmistěny, eventuálně dvojčata či prorostlice těchto tvarů. Běžnější je ovšem kusový, zrnitý či stébelnatý až vláknitý. Velikost krystalů se pohybuje nejčastěji v milimetrech až centimetrech, známe ale i krystaly větší než 20 cm.
Z dokonale vyvinutých krystalů se někdy brousí i fazetované brusy (obvykle jen jako sbírkové kameny). Právě nízká tvrdost a dokonalá štěpnost omezují širší uplatnění fluoritu ve šperkařství. Již jsme také naznačili zonálnost vývoje fluoritu. Kámen tímto pruhováním či jinak bizarní zonalitou mezi nerosty vyniká. A právě těchto textur bývá při zpracovávání využíváno nejvíce. Z barevných variet je v přírodě nejčastější fialový či zelený fluorit. Žluté, hnědé, oranžové a modré kameny jsou méně běžné. Čiré a sytě růžové jsou světově nejvzácnější.
Fluorit je také podobně jako kalcit či křemen typickým představitelem zbarvených nerostů. Barva se tedy mění podle zastoupení mikropříměsí v chemickém složení krystalu. Někdy se setkáme i s černými fluority. Tato barva je ovšem většinou jen velmi tmavou fialovou, což poznáme ihned při prosvícení silným zdrojem světla. Lesk má fluorit obvykle skelný, na štěpných plochách až perleťový.
Již zmiňovaná dokonalá štěpnost je podle ploch osmistěnu. Po úderu se fluorit rozpadá na krychličky či deskovité a tabulkovité tvary. Při vhodném úderu lze z kusového materiálu vyštípat dokonalé osmistěny, jež se také na mineralogickém trhu v hojné míře vyskytují. Nejde ale o přírodní krystalové tvary! Jinou pozoruhodností je jev luminiscence, světélkování v umělém ultrafialovém spektru. Po osvitu UV lampou se kámen rozzáří i různými barvami na jednom kusu. Efekt byl po nerostu nazván fluorescencí (pokud trvá pouze během osvitu).
Kde fluority najdeme
Výskyty fluoritu se nejčastěji soustřeďují v hydrotermálních ložiskách. Jde o křemenné žíly s fluoritem nebo i barytem. Dále je častý v greizenech (Sn-W ložiska), dutinách rudních žil nebo v sedimentech. Z významných českých lokalit zmíním Harrachov, Obří důl, Moldavu (údajně největší český krystal přes 20 cm velký), Krupku, Cínovec, Vrchoslav, Vykmanov, Hradiště u Kadaně či Jílové u Děčína. Skvostné vzorky poskytl i důl v Kožlí u Ledče nad Sázavou, v Běstvině, Sn-W doly v Horním Slavkově nebo lom v Liticích nad Orlicí. Z moravských nalezišť zaslouží zmínku nálezy u Nedvědic nebo z lomu na Dřínové u Tišnova.
Zahraničních lokalit s dokonalými ukázkami krystalovaného fluoritu je značná řada. Zmíním se proto jen o těch nejvýraznějších. V posledních letech na trhu převažují kameny čínské (zelené a fialové), ale i marocké, ruské či kazašské (Dalněgorsk, Klička, Ural či Zabajkalí). Z evropských nalezišť vynikají ukázky z německé strany Krušných hor (Freiberg, Annaberg, Schneeberg), ze Schwarzwaldu, Wolfachu (důl Clara) nebo francouzská a španělská naleziště. Pověstná jsou ložiska na jihu (Cornwall) nebo severu Anglie (Durham, Alston Moor, Derbyshire). V USA vynikají krásné krystaly z Tennessee, Illinois (Hardin, Joplin). Vzácné a hojně sběrateli vyhledávané sytě růžové fluority (nejčastěji osmistěny) pocházejí především z alpských nalezišť (Grimsel, Mt. Blanc, Ossola), ale i z Bolívie či Peru.
