Zahájení MSV bývá vždy velká událost. Letos se k němu přidá ještě odhalení sochy Tomáše Garrigue Masaryka. Jde o kopii sádrového díla Otakara Španiela, které při otevření areálu brněnského výstaviště v roce 1928 dominovalo rotundě pavilonu A. Nová socha dostane bronzovou podobu a bude stát před rotundou. Její hliněná předloha vznikla na loňském jubilejním 60. MSV pomocí unikátních 3D technologií a umu sochaře. Momentálně se odlévá v podkrkonošské Horní Kalné. A opět je to věda.
7. října 2019 se po 91 letech na brněnské výstaviště vrátí socha Tomáše Garrigue Masaryka, jejíž sádrový originál zdobil v začátcích brněnského výstaviště zdejší rotundu, ale pak se ztratil, kdo ví kam.
Loni při 60. MSV a u příležitosti výstavy 100RIES - Legendy českého průmyslu její kopie ze speciální hlíny, či spíše modelářského polymeru, spatřila světlo světa díky dovednostem společnosti MCAE Systems a sochaře Ladislava Jezbery. Návštěvníci mohli přímo v pavilonu A sledovat Masaryky dva. Jednu sochu na základě 3D skenování a dalších 3D technologií frézoval robot KUKA, druhou "předchystanou" dokončoval sochař. Tahle se pak stala předobrazem bronzové podoby, která bude slavnostně odhalena u příležitosti zahájení letošního MSV. „Umístíme ji na nejdůležitější místo výstaviště, kterým procházejí při nejrůznějších společenských akcích nejvýznamnější hosté veletržních akcí,“ řekl Jiří Smetana, šéf marketingu a komunikace společnosti Veletrhy Brno.
Teď stojí v umělecké slévárně HVH v Horní Kalné a nadneseně se dá říci, že zde vytvořili další čtyři kopie, než odlijí finální bronzovou - silikonovou, sádrovou, voskovou a antukovou. Než vznikne forma pro bronz, je to věda. Do rukou se socha dostane všem 15 zaměstnancům slévárny, kterou proslavily hned v 90. letech práce pro Olbrama Zoubka či Vladimíra Preclíka. Dnes si do Podkrkonoší jezdí kontrolovat odlití či patinu umělci z celého světa, od Británie, po Indii. Pro americkou výtvarnici Karen LaMonte zde umějí udělat formu na odlití skleněných šatů, tak věrně vyrobených, že vypadají, jakoby v nich modelka pořád stála a záhyby vlnil jemný vánek.
Silikon, sádra, vosk, antuka a bronz
Ale vraťme se k Masarykovi. Nejdříve na něj zaměstnanci nanesli silikonovou hmotu, která vyplnila každý detail. Modrý materiál zpevnila sádra a socha se rozděluje na několik částí, aby šla později dobře odlít. Pak přišly na řadu dámy, které umějí pracovat s voskem a vnitřek kompletně zalily, vyštětkovaly a vymačkaly, taktéž do každičkého záhybu. Tvrdý chlazený vosk se vyťuká ze sádry, dopracuje podle potřeby. Ve fázi vosku se do dutin i zvenčí přidává speciální kovová "síť", odtokové kanálky, kudy později poteče vosk pryč. V tuhle chvíli ve slévárně nemají tropická vedra obvzlášť rádi. "Vosk měkne a celá práce by přišla vniveč. Takže máme k dispozici klimatizaci, používáme nádrže se studenou vodou, používáme i chladný sklep," popisuje spolumajitel slévárny Petr Hora.
Před námi tak leží voskové nohy od kolene dolů s botami, jemně propracovaná ruka, prezidentova hruď v obleku a samostatně hlava, na zbytku se v době exkurze pracuje. Co by se stalo, kdyby vosková část někomu spadla? "Může se začít úplně znovu," konstatuje Hora.
Vytvarovaný vosk pak zalije směs sádry s antukou, která vydrží i 700 stupňový žár. Právě tolik je nakonec v peci, když se z budoucí formy vypaluje vosk a odtéká kanálky ven. Trvá to při pozvolném zvedání teploty přesně týden. "Když je vosk kompletně venku, máme konečně hotovou formu a přichází na řadu bronz," líčí Hora.
Stojíme v jedné velké hale, na jedné straně je pec, na druhé zařízení podobné míchačce na beton, v němž se roztápí bronz. "Máme jej v takových cihlách, postupně je dovnitř házíme, dokud nemáme roztaveno potřebné množství. Menší sošky vylíváme přímo nakloněním, větší jako Masaryka pak po částech," říká Hora.
Vycizelovaný skvost
A je (skoro) hotovo. Vychladlá socha se opískuje a jde na svařovnu. Zde se musí precizně vycizelovat, jak říká šéf slévárny. Odbrousí se odtokové kanálky a případné nerovnosti, jednotlivé díly se svaří a vše vyhladí tak, že máte pocit, že třísetkilový kolos je vylit najednou.
Úplné finále pak znamená patinování, což je další věda. Zdejší rozesmátý expert na patinu má k ruce kbelík speciální kyseliny, hořák a vodu. Řídí se přáním zadavatelů, kteří si mohou vybrat barevnou škálu, od matně hnědé po úplně vycíděnou, přes různé kombinace obojího. V tuto chvíli nejčastěji přijíždějí umělci a do práce promlouvají. "Dnes jsem tu teprve podruhé a sochu pak uvidím až na výstavišti. Spolupráce je a vždy byla tak skvělá, že žádná kontrola už není potřeba," poznamenal sochař Ladislav Jezbera (rozhovor čtěte zde). Přestože mu robot s hliněnou verzí ušetřil měsíce práce, zejména nad Masarykovým obličejem sochař strávil ještě desítky hodin. „Stroj je velice přesný, za sochaře zaměří kompozici a vše výrazně usnadní. Jenže tato socha je specifická drobnokresbou modelace Otakara Španiela, který byl velice sofistikovaný modelér, jeden z nejlepších v českém sochařství. A tyto jemnosti není stroj schopný zkopírovat,“ upozornil Jezbera.
Prohlídku "Jak se lije Masaryk" absolvuje i Miloslav Drápela, jednatel MCAE Systems. Právě díky společnosti mohla vzniknout 3D technologiemi vyfrézovaná předloha (o projektu TGM90 čtěte zde). V kuřimském sídle mohou jeho návštěvníci obdivovat sochu TGM, kterou přímo na výstavišti vytvořil robot. Schválně zůstává v hrubém stavu, jakoby proužkovaná, jak ji ruka stroje postupně opracovávala.
Všichni zúčastnění - sochař Ladislav Jezbera, umělečtí slévači z VHV, Miloslav Drápela z MCAE Systems a vedení Veletrhů Brno - se potkají ještě jednou. Tentokrát na slavnostním odhalení staronové sochy TGM 7. října 2019.
