Kam směřuje tvoje cesta po úspěšné závodnické kariéře, stává se z tebe učitel? Trenér?

K tomu došlo pozvolna přirozenou cestou, chci být víc doma než na silnici, mám krásnou holčičku. Takže děti v motoškole vychovávám po dobrém, stejně jako doma. V naší motoškole se snažím o širší záběr, nejen o bezpečnost v provozu, ale třeba i rozvoj mládeže.

A jaké máš výchovné úspěchy?

Z dětí, co k nám chodí trénovat, jsme vybrali šest až sedm talentů, postavili jim tým, máme v plánu vyrazit do Evropy a třeba se nám podaří vychovat nějakého mého nástupce. Bude to i otázka financí, my budeme rádi, když to naši žáci prostě nějak dotáhnou.

Jak hodnotíš svoji spolupráci se značkou Ducati?

Jako ambasador této značky používám motorky Ducati na výcvik, jezdím s nimi po akcích a účastním se i testování, toho si hodně cením. Spolupráce si moc vážím, o to víc, že jsem první, s kým Ducati v takto velké míře spolupracuje. A je to samozřejmě čest spolupracovat s tak prémiovým brandem.

Jak vnímáš nástup elektroniky do motocyklů. Je to ještě o jezdci? Co třeba náklonové ABS?

Vnímám to jako přínos, zvláště u motorek, které jsou určené na běžnou silnici, a přitom mají obrovský výkon, například nový Ducati Streetfighter s výkonem 208 koní. Na těch už se devadesát procent běžných jezdců prostě bez elektroniky nemůže svézt. Elektronika pomůže na úroveň, na jakou si ji nastavíte, a to je fajn.

Využije to i závodník, nebo si všechny asistenty třeba na okruhu vypne? Třeba na zmíněném Streetfighteru?

Já si vždy musím vypnout ABS, je pro mě důležitá odezva od asfaltu v mezních situacích, ale třeba kontrolu trakce si nechávám zapnutou, byť na nějaké minimální úrovni. Vypínám si antiwheel, ten mě nebaví a bere mi moc výkonu.